Eva Dvořáková KLIKA
Jsou lidé, kteří mluví, aniž by měli co říci. Jsou lidé, kteří zpívají, aniž bychom jim uvěřili jedinou notu. A jsou i tací, kteří by vůbec zpívat neměli. Na zcela jiném břehu se rodí pěvci od Pána Boha, jimž často chybí sebedůvěra a přebývá ostych. Naštěstí mají kamarády, kteří věří, že jednou to přijít musí.
A přišlo to i v případě Evy Dvořákové. Dlouhá léta hrála jen pro sebe, pro své nejbližší a známé. Už dávno všichni věděli, že umí nejen zpívat, ale také, ač výsostný samouk, neméně dobře hrát na kytaru. Pouze ona sama neustále oddalovala tu chvíli, kdy po mnoha měsících neúnavného cvičení pod vedením virtuozního skladatele Honzy Roušara, díky němuž získávala prstovou a hmatovou jistotu, konečně předstoupí před svého diváka a posluchače. Kdy konečně dá sobě i svému hlasu šanci podstoupit křest ohněm.
Kdo chce a umí naslouchat, nemůže Evě neuvěřit každou jednotlivou odzpívanou notu, každé sametově měkké i cigaretově drsné hlasové doklouznutí do správného tónu. V jejím dokonalém zpěvu je hravost i preciznost, opravdovost a cit, radost ze zpívání, životní zkušenost, ať už osobní či spoluprožitá skrze autory textů.
Mnozí zpěváci ke svému úspěchu potřebují početné štáby a reklamní agentury. Eva měla „pouze" štěstí na kamarády, kteří ji přesvědčili, že umí, a dodali jí nejen odvahu, ale také své texty a melodie. V případě Evy-Kriz Lifkové též souznící druhý hlas. Čtyřicet let hraní pouze pro sebe skončilo, kytarový samouk jménem Eva Dvořáková, vykročil vstříc svému osudu.
Jednoho večera již zmíněná Eva Kriz - Lifková pozvala jmenovkyni Evu do svého pořadu. Úspěch se dostavil, pozvání se opakovalo a Evin nevšední hlas postupně získával své věrné posluchače. Možná právě v Salmovské literární kavárně byl učiněn první krok vedoucí až k tomuto samostatnému projektu. Logickým pokračováním dobře našlápnuté cesty byla pečlivá, ač neviditelná práce ve studiu, jejímž konečným výsledkem je tento hudební nosič, nazvaný více než příhodně KLIKA.
Za pěveckou premiéru v Nové síni, jakož i za vystoupení v rámci koncertu v kostele Nejsvětější trojice v Klášteře, dodnes děkuje kamarádce Evě Librové. Nesporným obohacením pro zpěvačku bylo seznámení s básnířkou a přemýšlivou textařkou Jarmilou Moosovou. Do svého repertoáru Eva zařadila také texty Aleše Nováka a Karly Krátké, o jejichž zhudebnění se postaral „pan učitel“ Roušar.
Dnešní doba je, jak známo, „o penězích". Málokdy se najde dobrý člověk, jenž rád a nesobecky uvěří ve schopnost bližního svého a investuje do jeho projektu své finance. Ale i tady měla Eva „kliku“ na přátele a příznivce. Pouze díky jim všem se nyní můžete zaposlouchat do jedinečného hlasu Evy Dvořákové, dívky ke zpívaní stvořené.
Karla Krátká, Milostín 2012
